TUONÉ

Jméno: Tuoné (označována jako Ta z Trosek nebo Ozvěna z Prachu).

Věk: Bezvěká. Její existence se nepočítá na roky, ale na cykly pádů a znovuvstání.

Původ: Zrozena v momentě, kdy se zhroutil první velký sen. Je vedlejším produktem naděje, která narazila na realitu.

Mise: Není zachránkyní v tradičním slova smyslu. Nebrání katastrofám. Její úlohou je provázet ty, kteří katastrofu přežili, fází „prachu“. Učí je, jak dýchat, když je vzduch plný sazí. Učí je, jak číst ve tmě.

Osobnost: Stoická, melancholická, ale nikoliv depresivní. Vyzařuje autoritu někoho, kdo viděl to nejhorší a přežil to. Nemluví zbytečně; její slova jsou „zlaté písmo“.

Vztah k vodě a ohni: Je syntézou elementů. Nese stopy ohně (saze, popel), ale její podstatou je voda (chlad). Je jako láva, která ztuhla v moři – pevná, ale s pamětí žáru.

Na počátku byl pád. Nebe hořelo barvou, která nemá jméno, a sny, o nichž jsme si mysleli, že jsou z kamene, se ukázaly být ze skla. Když zrcadlo prasklo, svět se roztříštil na tisíc ostrých úlomků. Většina odvrátila tvář. Většina utekla před tím, co se valilo z ruin.

Ale tam, kde se dým setkal s chladem ranní mlhy, povstala ona.

Neměla jméno, jen plášť utkaný z těžkého ticha, které následuje po výbuchu. Její kůže byla mapou katastrof – černé šmouhy od karmínových sazí, které se vpily hluboko do pórů. A když se pohnula, prach se kolem ní nezvířil chaoticky, ale tančil.

Cítila na tváři kapky Tuonely – té temné, podzemní řeky, která smývá paměť. Ale ona nezapomněla. Místo toho vztáhla ruku do temnoty a svými prsty, popálenými a zjizvenými, začala psát.

Kde byla rána, tam vtiskla zlato. Kde byla bolest, tam zažehla píseň. Stala se Hymnou. Stala se tím, co přetrvá, když vše ostatní lehne popelem.

Tím se zrodila Tuoné, Bezvěká. Její existence se nepočítá na roky, ale na cykly pádů a znovuvstání.

Nedívá se na tebe, aby tě soudila. Dívá se skrze tebe, aby viděla, zda i ty máš odvahu stavět svůj kříž na troskách snů.